Skip to content →

Jak udělat ženu pusou

Neumíme to dobře a většina partnerek si to bude skutečně myslet. Protože:

  1. jsme sobci a nemůžeme se dočkat, až přijde na řadu sex
  2. nemáme dobrou techniku a přístup

Teď, když jsme si to řekli narovinu, můžeme s tím něco dělat.

Je pět principů, které po celou dobu potřebuju držet v hlavě. Pak to bude nejen dobré, ale s trochou štěstí i nezapomenutelné pro oba.

Vše je totiž o jen ní, postupovat pomalu a stereotypně, střádat vzrušení a nakonec – konec dobrý, všechno dobré.

Je to jen o ní

Ona je bohyně.

…a my jsme služebníci. Náš jazyk, dech, rty a prsty jsou nástroje, jak ji uctívat.

Propůjčujeme se pro ni a pro její chvíli. Neznamená to, že jsme něco míň. Ale potřebujeme na chvíli vypadnout ze své hlavy a soustředit se jen na ni.

Může to trvat deset minut, ale taky jde načínat druhou hodinu. Připrav se na to, že tě může nesnesitelně bolet tělo. Přesedíš si nohy, zablokuješ si čelist, nebo klidně i krk.

Pokud jsi mladší, klidně to přetrp. Endorfiny z vlastního vzrušení ti to pomůžou přečkat. Pokud máš věk, klidně si dovol dělat krátké pauzy. Nic to nepokazí. Dones si polštářek, změň polohu, napij se.

Je bohyně, ale pamatuj na to, že když služebník omdlí nebo dostane křeče, uctívání končí.

Pomalu

Rychlost nic neznamená, protože v ní chybí hloubka prožitku.

Orál začíná polibky na jejích uších a rtech. Její klitoris je až úplně poslední na řadě, „za odměnu“. Čím později se k němu dostaneš, tím lepší to bude pro oba.

Mezi prvním polibkem a prvním líznutím potřebuje být minimálně několik minut. Nebo čtvrthodina, pokud je dost času a nebráním se tomu být tak trochu sadista. 🙂

Dech, rty, jazyk, prsty. To všechno jsou nástroje, které mám k dispozici a můžu je kdykoli použít kdekoli na těle.

Čím pomaleji a vyhýbavěji se propracuji až dolů – tím bude první dotek tam dole mocnější.

Pokud se na klitoris vrhnu hned od začátku – nejenže to bolí jak prase, ale také už nemám kam dál stupňovat vzrušení.

Stereotyp, stereotyp, stereotyp

Řekl bych, že je to ze 30% o hledání toho správného pohybu a ze zbylých 70% o jeho opakování.

Zkoušej různé pohyby, dokud se netrefíš do toho správného.

Polibky – rychlé i líné, s úzkými i vyšpulenými rty, sání, lízání plochým jazykem odspodu nebo ze strany na stranu, rychlé kmity špičkou, kroužení – cokoli ti v tu chvíli přijde přirozené.

Nakonec něco vyvolá silnější reakci – a v tomhle pohybu pak chceš vydržet v nezměněné podobě co nejdéle. Nezrychlovat, nebo zrychlovat jen velice pomalu a s co nejmíň variacemi.

Tenhle pohyb po nějaké chvíli přirozeně přejde do jiné podoby. Nebo budeš muset dokonce začít znovu a hledat jiný. Celou dobu přitom ale reaguješ na ni – na to, co cítí, a přizpůsobuješ se tomu, co dělá.

Nastřádat vzrušení

Orgasmus u ženy nastane jakmile:

  • se nastřádá dostatek vzrušení,
  • nebo v mysli klesne napětí pod úroveň tohoto vzrušení.

Všichni se stydíme. Nechceme být slyšet, nelíbí se nám naše tělo, nebo už jen ta představa, že by nás někdo mohl vyrušit. Tohle všechno v hlavě tvoří napětí a odvádí myšlenky jinam.

Je to trochu jako přelézat plot – čím vyšší je plot, tím víc je na něj potřeba vynaložit energie. Dosáhnutí orgasmu jde zjednodušit snížením plotu – klidnějším prostředím, zatáhnutím závěsů, zdrogováním sousedů, puštěním (snesitelně) hlasitejší hudby.

A také snížením napětí na obou stranách. Protože to není soutěž a už vůbec to není závod. No tak se neudělá. No tak budu hodinu klečet na zemi jako kašpar. No a co.

Ta druhá strana je v tom, že nastřádání vzrušení trvá poměrně dlouho. A pokud si nehraju, nebuduju vzrušení.

Je to hra a při hře nezáleží na výsledku, ale na hře samotné. Tak si hrajte. 🙂

Konec dobrý – všechno dobré

Každý příběh má po vyvrcholení ještě krátký dojezd. Je to důležitá část a stejně to platí i zde. Je jedno, co se stane v průběhu, ale aby vše bylo dobré, konec samotný musí být uspokojivý.

To neznamená, že musí dosáhnout orgasmu. Nemusíš ho dosáhnout ani ty, a dokonce na tebe ani nemusí přijít řada. Ale pro ni to musí být uspokojivé. To je zákon. To je nejvyšší meta, na kterou se dá dosáhnout a na kterou oba dva míříte.

Někdy to znamená, že se dodělá sama. Někdy tě odstrčí bokem a jen v klidu leží a někdy tě vyzve, ať se na ní vrhneš a děláš si s ní, co uznáš za vhodné.

Ale ten dojezd – ten dojezd je důležitý. Musí proběhnout nějaké rozuzlení (a klidně i jen malé). Něco, co uvolní zbytky energie a vzrušení, něco, co ukončí všechny doteď neukončené linky příběhu.

Pokud si chce povídat, povídejte si. Pokud tě chce hladit a mlčet, nech se hladit a mlč. Pokud chce obejmout, pevně ji drž a pusť ji, až sama bude chtít.

Ona je bohyně. Takže pomalu, pak stereotypně, u toho střádat a střádat vzrušení a pak celou hru uspokojivě uzavřít – a nic dalšího snad ani není potřeba dodávat.