Skip to content →

Principy dobrého života – úvod

Základy na prvním místě

Tahle trojdílná série o kvalitně prožitém životě je o principech. Principy zůstávají. Je jich méně a málokdy se mění.

V metodách a drobných znalostech je stále těžší se vyznat. Co bylo dobré jíst a dělat před deseti lety, je dnes “to nejhorší, co pro své tělo můžu udělat”. Záleží na tom, jak si ten a ten novinář vyloží poslední vědeckou studii. Aniž by z ní přečetl jediný řádek.

Dokud je cílem mít co nejvyšší počet čtenářů kvůli prodeji reklamy, má smysl chrlit jeden článek za druhým. Více článků znamená více kliknutí – a více kliknutí znamená více peněz. Pro internetové magazíny máme hodnotu asi dva haléře za jedno kliknutí.

Proč bych se jako pisatel pro takový magazín měl pouštět do hlubšího studia? Mám deadline a jsem placený od odevzdaného článku.

Těžko budu všechno pečlivě číst; nechám psaní na poslední chvíli a něco vyplivnu až v posledních dvou hodinách.

Informační hodnota takových článků je nulová. Máslo mě zabíjí, udržuje zdravého, prospívá srdci a ucpává tepny zároveň – podle toho, jaký článek zrovna čtu.

Zlepšení mého života není v ničím zájmu. Neměl bych pak důvod pokračovat ve čtení. A další dva haléře z reklamy jdou někomu do kapsy – a bohužel za něco, co mě i ten samotný magazín hluboce obtěžuje.

Obecné pravdy a “tohle přece ví každý” tady bude naštěstí vždy zůstávat. Každý (i podvědomě) tuší, že má zdravě jíst. Že má také kvalitně a dostatečně spát. Trávit čas v přírodě a mezi příjemnými lidmi.

Málokdo to skutečně dělá – a není těžké pochopit proč.

Říci, že mám dobře jíst je jednoduché – ale jak to mám sakra udělat? Co to vlastně znamená “dobře jíst”?

Z internetových článků se dozvím několik protichůdných informací zároveň; a naopak z knih se toho dozvím (někdy až zbytečně) moc – tohle ovšem není cesta, kterou by se většina lidí vydávala.

Cesta informací se poslední roky ukazuje jako neužitečná. Pamatujeme dobu, kdy se myslelo, že všechno zlepší a vyřeší neomezený přístup k informacím. Pomalu zjišťujeme, že to není tak docela ono, protože najít kvalitní informace začíná být docela fuška.

Lepší cestou je řídit se principy – časem ověřenými pravdami.

Principy jsou zjednodušení, jak chápat svět kolem nás. Když se jako dítě spálím o žehličku, rychle se naučím, že se mám vyhýbat příliš horkým a rozpáleným věcem. Nepotřebuji poznat tisícovku horkých a rozpálených věcí. Stačí mi poznat a pochopit jeden princip. Jedno obecné pravidlo. Horké věci s sebou přinášejí bolest.

Tato série je o principech a důvodech, proč fungují. Jedna věc je totiž něco vědět a ta druhá je skutečně pochopit a dělat.

Teprve pochopení totiž vede k akci – a akce je vše, na čem záleží. Pokud jsi jako já, nestačí ti jen říct: “Dělej tohle a tohle.” Potřebuješ pochopit, proč to vlastně máš dělat.

Prvně ovšem nezbytné základy.

Evoluce, to ta za všechno může

Příroda je o přežití. Není to nutně ve smyslu “všichni proti všem”. Je místo toho postavená na přežití těch nejpřizpůsobivějších, a to znamená více věcí, než jen přemoci všechny okolo.

Jen ti nejpřizpůsobivější přežijí a mají potomky – a platí to jak pro samotné druhy, tak i jedince v druhu. 

Čas od času se u potomků v nové generaci objeví výraznější mutace. Genetická zvláštnost způsobená chybou při přepisu RNA z DNA.

Pokud je mutace neslučitelná s přežitím, jedinec nepřežije, nebo aspoň nemá další potomky. Život druhu jde v klidu dál.

Pokud se mutace ukáže jako prospěšnější než současný stav, tihle jedinci časem vylepší svůj druh nějakou novou vychytávkou. Nebo se nekonec od svého druhu oddělí a vytvoří svůj vlastní.

Tento proces trvá i desítky generací, než se objeví výraznější mutace, a trvá další desítky generací, než se dokáže plně projevit. Viry mutují opravdu rychle, protože nové generace vytváří prakticky i každých několik dní. U dlouhožijících zvířat, jako jsou sloni, želvy nebo papoušci, může výraznější evoluce trvat i stovky a tisíce let.

Ta hlavní myšlenka je: v přírodě je vše vyladěné pro přežití.

Nejsme výjimkou. Jako lidé patříme k těm nejúspěšnějším druhům, co kdy na téhle planetě existovaly. Jsme takřka dokonalé stroje na přežití.

Rychle se učíme. Dokážeme přežít v chladném i horkém prostředí. Z pohledu zvířat zvládáme urazit těžko pochopitelné vzdálenosti i vydržet těžko myslitelnou zátěž.

Vyrábíme a používáme nástroje. Dokážeme se učit mezi sebou, dokážeme předávat znalosti novým generacím a dokonce k tomu všemu tyhle znalosti dokážeme zaznamenat mimo svou vlastní hlavu v textu, obrazu a zvuku.

Dostat se do tohoto stavu nám trvalo miliony let. Jsme jediní přeživší z druhu lidí. Ze všech desítek druhů lidí v historii se náš druh homo sapiens ukázal jako ten nejpřizpůsobivější.

I po desetitisících letech stále fungujeme stejně.

Až na kosmetické změny jsme se v posledních deseti tisíci letech prakticky nezměnili. Až na výšku, ochlupení, pigment pod kůží a někdy množství svalů jsme takřka k nerozeznání od lidí před deseti tisíci lety.

Stále si vyrábíme ty stejné hormony. Stále používáme ten stejný mozek. Máme stejně fungující svaly, stejné kosti i stejnou stavbu těla.

Učíme se, používáme a vyrábíme nástroje, pracujeme se získanými informacemi. Ze zvířecího pohledu jsme se vymkli evoluci, ale působí na nás dál, jen v jiné podobě. Vyvíjíme se dnes kulturně, myšlenkově.

Vtip je v tom, že naše těla jsou pořád vyladěná na určité prostředí. I přesto, že naše mysl odsprintovala kamsi dopředu do dáli.

Stále potřebujeme ty samé podněty, ty samé základní věci, které nám umožňovaly přežít tehdy. Protože jen tak dokáží naše těla skutečně prospívat. A právě zde leží jádro problému, proč je mnoho z nás v životě nešťastná.

Maslowova pyramida našich potřeb

Většina živých tvorů potřebuje pro své přežití relativně málo. Základem je voda, potrava, úkryt a přítomnost dalších jedinců stejného druhu.

Potřebujeme to samé, ale oproti zvířatům máme několik věcí navíc. Máme vědomí. Dokážeme si uvědomovat sami sebe, přemýšlet o budoucnosti a pamatovat si minulost.

K základním potřebám jsme si chtě nechtě přidali hromady dalších.

Psycholog Abraham Maslow popsal v roce 1943 něco, co se později vžilo pod názvem Maslowova pyramida potřeb. Mluví o tom, že potřebujeme trvale naplňovat určité potřeby.

Je to trvalá práce, protože se nám je nikdy nepodaří naplnit do zásoby. Vždy nám něco bude chybět, vždy budeme chtít mít o trochu více.

Je rozdělená do pěti základních stupňů. Jakmile jsou potřeby na nižších stupních naplněné, začneme chtít věci z dalšího, vyššího stupně.

  • První, nejzákladnější stupeň jsou fyziologické potřeby. Potřebujeme jídlo, vodu, spánek, teplo, sex a necítit bolest. Všechny tyto věci jsou o okamžitém, základním přežití těla a ze všech potřeb jsou to ty nejsilnější.
  • Druhý stupeň je potřeba jistoty a bezpečí. Děláme všechno pro to, abychom si zajistili dlouhodobé přežití. Hromadíme majetek a zásoby, udržujeme své okolí čisté a bezpečné. Přemýšlíme nad riziky a děláme vše pro to, abychom si pocit bezpečí a jistoty udrželi i do budoucna.
  • Třetí stupeň je o lásce a přijetí. Když jsme zabezpečení, přichází na řadu náš vztah k sobě a vztah ostatních k nám. Chceme cítit lásku a přijetí od ostatních, chceme vědět, že tu nejsme sami. Že někam a k někomu patříme.
  • Čtvrtý stupeň je o potřebě úcty, respektu a významu. Toužíme po uznání okolí, chceme respekt ostatních i svůj vlastní. Potřebujeme dělat věci, které nám dávají smysl a mají pro nás význam. Říkáme tím: jsem tady, jsem důležitý, jsem podstatný. Záleží na mě.
  • Pátý, poslední stupeň je pak touha po naplnění svého plného potenciálu.

Odhaduje se, že až na pátý stupeň se dostane jedno procento lidí.

Je to děsivě málo – a zároveň je to nejvíc, kam jsem se kdy v historii dostali. Nikdy jsme neměli více možností, více svobody a více znalostí pro to tohle dokázat.

Jenže čím více možností máme, tím více ztrácíme ponětí o tom, co je pro nás skutečně důležité. Dostáváme syndrom „Jé! Motýlek“, kdy skáčeme k nejbližší, nejzářivější věci, která nás má udělat šťastnými.

Záplava informací o úspěchu ale nepomůže někomu, kdo necítí lásku od svého okolí. Stejně tak člověk, který má silný strach z nedostatku (druhý stupeň), bude přikládat jen malý význam lidem kolem sebe (třetí a čtvrtý stupeň).

Možná se ve vší té záplavě potřebujeme vrátit zpět k základům. K jednoduchým a srozumitelným věcem. Protože při dobrých základech bude stát i chatrná chatka, zatímco na špatných základech nevydrží ani sebekrásnější vila.

Tato série je rozdělená do tří částí. Každá obsahuje principy, které významně usnadňují a zkvalitňují život. Zhruba odpovídají i stupňům Maslowovy pyramidy potřeb tak, aby bylo jednoduché se z nich vyznat, a zároveň tak půjdou témata smysluplně za sebou.

  • Prvně se potřebujeme postarat o sebe. Potřebujeme se moci spolehnout na své tělo a mít se fyzicky v dobrém stavu.
  • Druhá část je o vztazích – o dobrém vztahu sám k sobě a hned poté o dobrém vztahu k ostatním.
  • Třetí je o hloubce života a jeho vyšším významu a smyslu.

Toto je úvodní část k trojdílné sérii Principy dobrého života. Další části budou brzy následovat.