Jak z deprese

Deprese je svinstvo.

Ten termín se nadužívá tak moc, že na první pohled nemusí být poznat, jestli je ten druhý skutečně v depresi.

Deprese totiž vypadá i takhle:

Když se v životě stane něco zásadního, traumatizujícího, tragickýho – v ten moment často selžou životní hodnoty.

Nebo selžou samy od sebe.

Co byl dřív bezpečný přístav – ‚jsem dobrý člověk,‘ ‚rozumím svému oboru,‘ ‚jsem bratr/vnuk/kamarád,‘ ‚jsem vytrvalostní běžec‘ …

… to přestane existovat nebo ztratí význam.
Příběhy, které si denně říkáme, najednou postrádají smysl.

S nimi je doslova pryč i část naší osobnosti a začíná hledání nových částí.

Puzzle je rozbité, chybí dílky a hledáme nové, které zaplní chybějící díry. Někomu se podaří najít nové hned, někdo si prožije smutnější období života a za čas se vrátí zpátky do života.

Tohle ještě není deprese, to je normální.


Co je tedy deprese? Mozek a tělo je v tomhle smutnějším období tak dlouho, až se fyzicky rozbije.

Mozek utopí svý vlastní tělo a sám sebe pod nánosem biochemie, který běžný člověk těžko porozumí.

Nakonec nervy přestanou vodit správně elektřinu, a protože v těle je všechno řízený elektřinou – to je pak pěkně v prdeli, což?

Člověk s depresí je rozbitej stejným způsobem, jako když se v autě rozbije elektroinstalace (nejsem autíčkář a omlouvám se za případnou hovadinu).

Auto může a nemusí fungovat dál – ale je jistý, že je rozbitý, nedělá, co má a že se neopraví samo.

První fáze
… do servisu se sebou

Tělo se neopraví samo. A ani my depresi nezvládneme opravit sami. Na auto potřebujeme mechanika, na tělo potřebujeme psychiatra.

Okolí nám může chtít pomoci, může nás zasypat radami, ale v téhle fázi je jediné řešení – psychiatr.

Je to doktor jako každý jiný. A napíše vám prášky.

S dobrým mechanikem se nebudete hádat, jak má opravit vaše auto, protože nejste kretén a on taky ne.

S dobrým psychiatrem se taky nebudete dohadovat – chce vám pomoci a v téhle fázi to dokážou pomoci jedině prášky. Proč?

Protože časem opraví chemii teď už skoro fyzicky poškozeného mozku a nervů.

Trvá to zasraně dlouho. Trvá týdny, než se dostanete k doktorovi, trvá týdny, než se nastřádá funkční dávka. Trvá další týdny, než si všimnete změny.

Tohle období dokáže být opravdu temný a trvá zasraně dlouho. Když už si myslíte, že to hloubš nejde, narazíte na další dno.

Hladina už dávno není vidět. Je to třetí dno, nebo už pátý?
A většinu času jen čekáte na večer, abyste mohli jít spát.

Nejde dělat věci, co jsme dřív měli rádi.

I jen samotný ležení a čumění do stropu je vyčerpávající.

Člověk chce být sám, zároveň chce být mezi lidmi. Chce dělat něco zábavného, ale nemá sílu, chuť ani náladu. Chce spát, ale dokáže jen brečet.

Nakonec nedokáže ani brečet a v hlavě je naprosté prázdno.

Vytvořit myšlenku nebo se jen rozhodnout, co si dát ke snídani – to je takřka nemožný úkol.

(tohle není až tak daleko od pravdy, jak by se mohlo zdát)

Prášky nakonec tělo a mozek z tohohle stavu dostanou. Opraví nervy a mozek do té míry, že jde rozumně fungovat. A dál předchází tomu, aby se tělo do těhle sraček dostalo znovu. Dostanou nás z té hloubky blízko k hladině.

Ale než se tak stane, je důležitý se nezabít.


Je nutný udělat cokoli, co pomůže udržet tělo naživu. Ztloustnout. Nepokoušet se přestat kouřit a pokud (znovu) člověk začal, nemlátit si to o hlavu. Dělat dokola ty známé věci. Koukat na ty samý seriály. Pokusit se vrátit k tomu, co nám dřív dělalo radost.

Nic nelámat přes koleno a nedělat si věci, co bychom neudělali vlastní babičce nebo psovi. Pokud to jde, zkusit se trochu hýbat nebo si uklidit. Pokud to nejde, nevadí. Svou babičku byste za to taky neumlátili.


Tahle fáze je jako prokletí od černokněžníka. Všechno je temné, nic a nikdo nemá význam, občas se do toho promítne zkriplení za -50 energie na pár dní. Humor (pokud ještě nějaký zůstal) je neobvykle temný, morbidní a sarkastický.

Nakonec to přejde.

Prášky tělo vynesou zpět k hladině a po dlouhé době je vidět opět světlo.

Druhá fáze
…je hledání a skládání nových dílků.

O tělo je postarané, už se (alespoň většinu času) nechce zabít, je tlusté jako prase s jateční vahou, smrdí kouřem nebo levnou vodkou a dokáže spočítat domácí úkol od čtvrťáka, aniž by se rozbrečelo nebo usnulo.

(rozložení počítače na stole se může měnit)

Tělo to přežilo – a co dál? Staré hodnoty jsou pryč a už ani nemohou fungovat.

Dřívejší osobnost je z většiny mrtvá. Mnoho věcí, co dřív musely být i kdyby se mělo stát nevím co – najednou nic z toho není důležité.

Puzzle je napůl prázdné.

Druhá fáze je hledání a skládání nových dílků.


Tady už dokáže pomoci okolí a tady také začíná skutečná práce.

Nebo zábava.
Záleží na smyslu pro humor a jak moc je nám všechno u prdele.

Je to nová etapa objevování. Je potřeba hledat a probrat se haldou nových dílků. Některé pasují, některé jsou meh, některé jsou tak stupidní, až jsou super. Některý smrdí starýma sračkama.

Tady ještě není všechno růžové.

Ani dobré.


Stále kolem plave hromada sraček.

Stále se často topíme metr nebo dva pod hladinou.

Občas se dostaneme na hladinu, a koukáme na modrou oblohu s beránky – aby nám do pusy nasral racek a my šli znovu do těch čtyřiceti kýblů sraček rozmíchaných v mořský vodě.

Ale dá se dýchat. Dá se dívat na mraky, hrozit rackům a hledat nový směr plavby. Sledovat lodě pomalu plout kolem a občas se svézt na vlnce, kterou vytvoří.

Dá se cvičit, protože ta bečka sádla taky nebude plavat věčně. Vyčistit si zuby, protože… důvody. Vzít prázdný flašky a postavit z nich epesní akvárko pro křečka.

Vyhlížet nové dílky, hrát si s nimi a zkoušet, které pasují nejlépe.


Deprese je svinstvo. Ale dokud je v těle a mysli aspoň trochu vůle vyplavat na hladinu, nakonec se tam dá dostat. První fáze nejde zvládnout bez doktora, druhá fáze nejde zvládnout bez objevování nového.

A o měsíce a roky později můžete zařvat na párek racků: „Vy zasraní rackové! Zažil jsem věci, kterým byste nevěřili. Viděl jsem plíseň růst. Slyšel jsem propast šeptat zpátky. Všechny ty chvíle – všechny jsou tam někde hluboko dole a nepřeju nikomu, aby je zažil taky. Fuck you!“

A racci budou dál hovada, jako byli vždycky předtím a vždycky budou.

A tak je to dobře.

Stránka používá cookies. Používej 'I don't care about cookies' plugin do prohlížeče, odstraní ti tyhle zbytečný hlášky ze všech stránek :)